Druhý pobyt v Měšicích s neurokineziterapií 2014
Na druhý pobyt v Měšicích s neurokineziterapií jsme se těšili mnohem více. Především proto, že jsme věděli, jak to celé bude probíhat, těšili jsme se na kamarády a věřili jsme, že se dostaví i pochvala za naše poctivé domácí cvičení. Opravdu jsme doma hodně cvičili, abychom mohli předvést, jak nám to jde.
Tentokrát jsme si už vytvořili takové menší skupinky, kdy jsme si navzájem vypomáhali se cvičením. Přeci jen ve dvou se cvičí lépe. Pauzy mezi cvičením jsme prokládali diskuzemi o tom, co kdo prožíváme, jaké máme zkušenosti, předávali jsme si cenné rady. Bylo to opravdu úžasné. Dohromady jsme už všichni fungovali jako velká rodina. Na část pobytu přišel i náš terapeut ze stacionáře, kterého metoda neurokineziterapie velice zajímala, sám se ji v průběhu dní učil a i nám s cvičením vypomáhal. Na poslední den přivedl i svého canisterapeutického psa – knírače Buffiho. Naučili jsme se nové cviky, zvýšili jsme počet opakování každého cviku. Na dětech bylo vidět, jak moc se snaží, kolik je to stojí sil a vytrvalosti. A za to vše dětičky dostaly na závěr krásnou medaili. Jako při prvním pobytu jsme na závěr udělali společné foto.
Pobyty jsou nesmírně zajímavé, přínosné. Dávají nám novou sílu, energii na další domácí cvičení. Nechceme se totiž vždy nechat na pobytu zahanbit a tak opravdu doma poctivě cvičíme. Nesmírnou výhodu v této terapii vidím v tom, že lze opravdu velice jednoduše aplikovat v domácím prostředí. Je plno úžasných a účinných metod, ale často je problém, že není možné je aplikovat doma. Buď z důvodu časové náročnosti, nutnosti mít plno pomůcek nebo více jak dvě ruce. Tato terapie je v tomto jiná. Cvičit se dá bez problémů doma a to s pár pomůckami nebo možná vychytávkami, které si rodiče sami vymyslí, aby se jim co nejlépe cvičilo. A i když jsme často oba s Kubíkem po cvičení unavení, nevzdáváme to a poctivě cvičíme každý den.
Děkujeme moc Evě a Anatolijovi a celému týmu za to, že nám dávají novou sílu, naději, energii do dalších pokroků. Máme je už jako rodinu. DÍKY MOC.
Petra Navarová a Kubík