Fungování kraniosakrálního systému
V úvodním článku jsme se seznámili s Kraniosakrální terapií. Nyní si terapii představíme blíže.
Kraniosakrální systém se skládá z:
- vlastního pohybu mozku a míchy
- pohybů mozkomíšního moku
- pohyblivosti nitrolebních a nitropáteřních blan
- pohyblivosti sakrální kosti mezi kostmi kyčelními
- pohyblivosti kostí lebečních
- pohyblivosti tělních fascií, které propojují membrány s ostatními částmi těla pomocí centrálního nervového systému (CNS)
Velmi jednoduše vysvětlená fyziologie rytmu kraniálního systému (CS) je plnění a vyprazdňování mozkových komor a omývání mozkových a míšních blan mozkomíšním mokem neboli likvorem. Tento mok je filtrován z krve v dynamickém okruhu zpětnou vazbou. Při zvyšování objemu moku se zvyšuje tlak, a tím jsou mozek a mícha omývány způsobem podobným polozavřenému hydraulickému systému. Tento pravidelný cyklický rytmus kraniosakrálního systému má u zdravého člověka amplitudu 8 – 12 cyklů za minutu. Formování tohoto rytmu začíná již v děloze matky a končí smrtí jedince.
Školený terapeut je schopen tento rytmus zachytit a sledovat na kostech lebečních a kosti křížové, protože jsou spojeny s membránami obklopujícími mozkomíšní mok, ale také na celém těle. Cenné informace získává terapeut velice rychle s ohledem na rychlost, amplitudu, symetrii, frekvenci a kvalitu kraniosakrálního systému.
Jaké mohou být následky poruch kraniosakrálního systému:
- senzorické poruchy
- motorické poruchy
- neurologické poruchy
- psychické dysfunkce