Příběh Edity – výhřez ploténky
V prosinci 2010 se objevily první bolesti v bederní oblasti, po probuzení. Můj zdravotní stav v tu dobu byl v nejlepší kondici, pružné nasvalené tělo z jógy – 2 měsíce jsem měla snahu to rozhýbat jógou, plaváním, než jsem se se starostí o ledviny vydala k lékaři.
Dostala jsem analgetika a byl mi doporučen klid. Po lécích mi bylo blbě, stav se nelepšil, vyrazila jsem na rehabilitaci, kde mi byl zakázán pohyb úplně a docházela jsem na masáže. Stále se to horšilo, byla jsem odeslaná na jinou rehabilitaci a podstoupila mobilizace SI – sakroiliakálního skloubení a kostrče, pravidelně jsem docházela na ,,lámání,, kostí a obstřiky. Nelepšilo se to a začala se objevovat bolest v pravé noze. Nikdo mi nechtěl předepsat žádné vyšetření. Zoufalé hysterické scény a prosby nepomáhaly, MRI – magnetická rezonance je drahý špás.
Přes svou známou jsem se dostala na kliniku bolesti, kde mě konečně poslali na MRI. Výsledek: výhřez ploténky L4/L5 přes 1 cm, operace za týden (to už bylo září 2011). Odmítla jsem operaci i přes výhružky, že ochrnu a pátrala po alternativách (šlechtova metoda rozvazování svalů, akupunktura, reflexní terapie, množství léčitelů, biotroniků, kartářek, šarlatánů a čarodějů, tibetský léčitel a jeho palička na maso, akupresura, baňky, Mckenzie, pilates, jóga pro bolavá záda, terapie dle Dr. Koláře, ozonoterapie, navštívila jsem opravdu hodně fyzioterapeutů, masérů, ortopedů …
Na zimu 2011/12 jsem odjela do Austrálie a tam jsem docházela na terapie, ke korejcům na akupunkturu, fyzioterapii. Cca 40-50 lidí se pokoušelo o nápravu, ale vždy to po čase vzdali. Bylo to nesmírně finančně i fyzicky náročné, fungovala jsem dlouhodobě pod vysokými dávkami analgetik a týdny jsem strávila jako ležák.
Občas jsem se na pár měsíců srovnala, ale bolesti se vracely, většinou v zimě.
V listopadu 2014, v další kritické fázi, jsem dostala kontakt na Evu Martincovou, půl roku jsme intenzivně pracovaly, na terapie jsem docházela i několikrát týdně. V březnu 2015 jsem se pořádně postavila na obě nohy a začala cvičit intenzivně dle Mojžíšové. Teď docházím cvičit do Therapy Centre a každým dnem se pod jejíma rukama a rukama členů týmu Therapy Centre lepším :) a mám to černé na bílem :-).
Spondylochirurg, který trval na operaci bez možnosti jiné nápravy, nazval aktuální snímky magnetické rezonance zázrakem, výhřez je výrazně zredukován!
Komentář Evy:
Když jsem poprvé Editu viděla, neuměla jsem si představit co s ní mám dělat. Byla pokroucená, stála na jedné noze a druhou se jenom opírala špičkou, pomalu se na mě ani nemohla podívat, protože ji všecko bolelo. Pamatuji si, jak seděla na židli, vypadalo to jakoby každou chvilku měla upadnout na podlahu. Vzpoměla jsem si na sebe, když jsem se prala s mými problémy s páteří a uvědomila jsem si, že to všecko je jenom momentální stav, který není trvalý a já sama vím, že nemusí ani trvat dlouho a všechno může být jinak.
Pořádně jsem se Edity na všechno vyptala a stanovila terapeutický plán, kde jsem měla jedinou podmínku a to, že mě bude poslouchat, dělat to, co jí řeknu a současně naslouchat i svému tělu a nedělat nic, co by tělo odmítalo.
Nasadila jsem byliné změsi, které pracují s prokrvením paravertebrální oblasti, naučila jsem Editu jak může sama pracovat s bolestí, co je vhodné cvičit a jak pracovat s úlevovými pozicemi. Postupně jsem zařadila kraniosakrální biodynamiku, někdy proloženou kraniosakrální osteopatií a lokální práci s bolestí – presurou a stimulací akupunkturních bodů.
Edita byla opravdu disciplinovaná, takže se během krátkého času mohla naučit cvičit dle Mojžíšové a tím ji začal dennodenní dryl, který ale opravdu poctivě a bez výtek zvládala.
Když se odhodlala jít na kontrolní vyšetření, nebyla ještě bez bolestí a ani dnes tomu ještě tak úplně není, ale výsledky nám oběma ukázaly, že cesta, kterou jdeme, je tá správna.
Jsem přesvědčena, že když Edity tělo bude připraveno, opustí vzorec bolesti, který momentálně ještě z nějakého důvodu potřebuje. Edita bude úplně bez bolesti a uvěří, že i bez ní se dá žít.