Kdo jsem a jak jsem se dostala k práci, kterou dělám.

Dostala jsem za úkol něco o sobě napsat, což je pro mě asi nejtěžší úkol, který by mi kdo mohl dát.
Zkusím se tedy ve zkratce představit.

V první řadě jsem žena, která miluje život, přírodu, lidi a hlavně svou rodinu a blízké. Narodila jsem se na Slovensku, na Oravě, kde jsem i vyrůstala. Moji rodiče, prarodiče, ale i tety ze strany obou rodičů byli lékaři, takže zdravotnictví a téma zdraví a nemoci procházela mým životem opravdu od útlého dětství.

Kromě toho jsem ale celý svůj mladý život od útlého dětství měla spojený s bylinami a léčitelstvím a to přes další tetu, která byla učitelkou přírodopisu a zeměpisu na základní škole a mimo práci se věnovala právě této oblasti. Pěstovala v zahradě spoustu bylin, co jsme neměli na zahradě, jsme chodili sbírat do přírody. Vyráběli jsme společně různé tinktury, sirupy, masti, dokonce jsme spolu vyrobili i švédské kapky, dodnes si vzpomínám na urputné shánění ingrediencí. Trávili jsme spoustu času v přírodě, kde mě učila poznávat a rozlišovat byliny, vždy mi o každé bylině vyprávěla na co všechno se dá použít. Naučila jsem se i improvizovat a získala jsem svobodu v tom, že věci nemusí být přesně tak jak je to někde napsáno, že pokud intuitivně cítím, že to chci nějak upravit, tak můžu.

Otec, kterého jsem již zmiňovala, byl sice lékař, ale kromě toho byl svým způsobem polyhistor, resp. hodně četl, studoval a hlavně hodně toho dělal, nebyl jen teoretik, cokoliv se doma, nebo komukoli pokazilo, opravil to. Když nevěděl, studoval, on byl ten, kdo mi ukázal to, že jediný neřešitelný problém je lidská lenost a pohodlnost. On mě vedl k cílevědomosti a houževnatosti, naučil mě nevzdávat se a hledat odpověď až do té doby, kdy si budu jistá, že ji opravdu mám.

Toto jsou základy, na kterých jsem vyrostla a díky tomu jsem už jako malý prcek neustále nad něčím přemýšlela, filozofovala a dělala miliony pokusů. Na základce jsem dělala všechny možné olympiády a soutěže a v mnoha jsem také byla úspěšná, na střední škole to byla tzv.. Středoškolská odborná činnost, kde jsem pracovala na mendelových pokusech s křížením fazolí a studováním daktyloskopických linií v rodinách. Kromě toho jsme s otcem, zatímco žil, chovali spoustu zvířat, měli jsme doma kompletní potravinové řetězce, kde se jeden organismus choval jako potrava pro jiný, co mě fascinovalo. Pěstovali jsme rostlinky, které pro naši oblast nebyly zcela obvyklé a také jsme tak trochu zkoušeli upravovat podmínky tak, aby to bylo možné.

Vždy jsem byla velmi aktivní dítě a člověk obecně, miluji pohyb, plavání, chůzi, běh, jízdu na kole, ráda si zahraju badminton, volejbal jsem hrála kdysi dost aktivně, miluji se škrábat po skalách, jsem vášnivý turista, protančila jsem mnoho večerů a nocí. Uvědomuji si, jak důležitý je pro mě pohyb a hlavně pohyb radostný, který má smysl.

K dalším mým vášním patří studium, baví mě hrabat se v knihách, dohledávat si informace z různých zdrojů, pak nad tím hodiny přemýšlet a analyzovat, nakonec vše integrovat a vyvářet nějakou syntézu z esence, která se ve mně z toho vytvořila.

A k tomu všemu, co jsem tady o sobě napsala, mám děti a vnoučata a žiji vlastně normální rodinný život se vším, co k němu v této době patří.

K tomu, co teď dělám, a proč vznikl tento projekt jsem se tedy dostala postupně od základů, které jsem zde naznačila, po maturitě jsem se chtěla vydat na cestu vědy, plán byl studovat medicínu a biologii, ale bohužel nebylo mi souzeno se na vysokou školu dostat, pokoušela jsem se opakovaně, přitom jsem pracovala v nemocnici a docela rychle měla děti.

Postupně se mi narodily tři děti a když byl nejmladší syn v předškolním věku, začala jsem cítit, že je čas se vrátit ke studiu a přemýšlela jsem jak s tom novou energií, která přišla, naložím.

Vzhledem k tomu, že jsem velmi praktický člověk a v této době se začalo rozpadat mé manželství, potřebovala jsem trochu podpory a pomoci, tak se mi jako dobrá cesta jevil psychoterapeutický výcvik, tak jsem se přihlásila na psychoanalýzu.

S jedním z lektorů byla spojena metoda neurofeedback , která mě velmi zaujala, takže jsem si udělala profesionální výcvik a hned jsem začala přemýšlet nad tím jak budu schopna, a komu, s tím pomoci. Jelikož jsem už v té době cvičila se synem neurokineziterapii podle Anatolije Smoljaninova as sebou podle Ludmily Mojžíšové, tak jsem si otevřela svou první ambulanci, kde jsem se vším tímto pracovala.

Další oblast, která mi přišla do cesty a měla jsem potřebu ji studovat, byla tradiční čínská medicína, začala jsem studovat na 1. škole tradiční čínské medicíny akupunkturu.

Ve stejné době jsem se pustila i do studia Kraniosakrální osteopatie a věci mi dávaly neskutečný smysl a postupně do sebe zapadaly.

K akupunktuře jsem si po roce přidala i studium tradičních čínských masáží a začala jsem se informovat ke studiu kraniosakrální biodynamiky.

Potom přišlo velké rozhodnutí a přerušila jsem na dva roky studium TČM, abych se mohla účastnit výcviku vedeného švýcarskými lektory z ICSB Bhadrenou Tsumi a Kavim Gemin.

Během těchto let jsem absolvovala mnoho postgraduálů a to jak z oblasti TČM, tak kraniosakrální práce.

Absolvovala jsem kompletní výcvik Taoistické akupunktury dospělých i dětí pod vedením Arama Tzaika a pod vedením Rogera Gilchrista výcvik v NET – neuroenergetické terapii.

Všechno se mi to skládalo jako puzzle a mnoho věcí, které ve mně vyvolávaly otázky mi začaly dávat hluboký smysl.

K tomu všemu se v mém životě v určitém okamžiku objevila i Antroposofie a studium čínské fytoterapie již probíhalo bohatě protkané právě tímto velmi hodnotným vedením, které mi mé poznatky prohloubilo a poněkud učesalo.

Abych to celé shrnula, to, co jsem díky mému životu, studiu a praxi pochopila, je právě to, proč vznikl tento projekt. Uvědomila jsem si, že každá lidská bytost je originál, v podstatě tohle byl i výstup mé odborné práce ohledně daktyloskopických linií.

Každý člověk na této planetě je jedinečný a neexistuje univerzální recept na život a zdraví.

Každá lidská bytost dostává své tělo jako takový trenažér, tělo jí umožňuje zažívat, prožívat, pociťovat, prociťovat a lidská bytost to skrze vnímání může zpracovat, může se učit nebo ne.

Pokud se člověk vnímá, postupně si uvědomí, že on je tvůrcem toho, co se mu v životě děje, on si vybírá situace, ve kterých se ocitá, i když se mnou určitě budou mnozí nesouhlasit.

Skutečnost je taková, že na tomto světě vše se vším souvisí a opravdu platí teorie motýlích křídel.

Ani myšlenky zde nejsou náhodou a o to těžší je se v tomto kontextu dívat na otázku zdraví.

Zdraví totiž každý vnímá jinak.

Pro někoho je zdravím to, že může ráno vstát a jít do práce a už nevím, že se mu ráno špatně vstává, do práce se mu nechce, má z toho průjem a bolí ho hlava, jemu to stačí, dokud může vstát a jít do práce, je zdravý.

Někdo jiný se cítí zdravý tehdy, když uběhne maraton, ideálně v první desítce a pokud se mu to nepovede, tak má pocit, že není v pořádku.

A definice zdraví? V tom se také různé filosofické směry liší.

Já za sebe vím, že zdraví je komplexní záležitost, vím, že pilířů zdraví je několik a pokud nebudou vybalancovány, tak rovnováha v systému nenastane.

Takže pojďme se bavit o tom, co si pod zdravím představujeme a jakým způsobem se umíme dostávat do rovnováhy.