Čas bez času: Michel Siffre a věda o vnitřních hodinách

Když se vědec ponoří do tmy

V roce 1972 sestoupil francouzský speleolog a geológ Michel Siffre do hloubky 134 metrů pod zemský povrch, kde strávil 180 dní v absolutní senzorické izolaci. Tento experiment nebyl extrémní výzvou ega, ale součástí vědeckého úsilí porozumět vnitřnímu času člověka – tzv. cirkadiánním rytmům – bez jakéhokoliv vnějšího podnětu.

Siffreho výzkum, dnes považovaný za průkopnický, otevřel novou éru chronobiologie – vědy o biologických hodinách, která je dnes klíčová pro medicínu, neurovědu, psychologii i kosmický výzkum.

 

---

Experiment Midnight Cave (1972): Člověk mimo čas

Počáteční experiment v jeskyni Scarasson (1962) trval „jen“ 63 dní. Byl však natolik překvapivý, že Siffre v roce 1972 zorganizoval rozsáhlejší verzi v Midnight Cave v Texasu. Tentokrát měl zůstat 6 měsíců bez denního světla, hodin, kalendáře, bez jakéhokoli rytmu světa nahoře.

Zachoval pouze kontakt s povrchovým týmem pomocí mikrofonu, který sloužil jen ke komunikaci ohledně svého stavu – neříkal, kolik je hodin, a čas odpočítával podle subjektivního vnímání.

Výsledky byly šokující:

• Jeho tělo si vytvořilo nový rytmus – byl schopen být bdělý 36 hodin v kuse a poté spal 12 hodin. 
• Vnímaný čas se dramaticky zpomalil – po dvou měsících věřil, že uplynulo 24 hodin, zatímco uběhly téměř 2 dny. 
• Došlo ke značnému kognitivnímu úpadku – ztrácel paměť, měl výpadky slov, střídaly se fáze euforie a deprese. 
• Začal trpět halucinacemi, paranoiou, a silným vnitřním chaosem, který přirovnal k „pomalu přicházejícímu šílenství“. 
• Po návratu věřil, že strávil v jeskyni 180 dní – ve skutečnosti to bylo pouze 151 dní.

 

---

 

Přímá svědectví: Siffre o své zkušenosti

V legendárním rozhovoru pro Cabinet Magazine Siffre vzpomíná:

„You lose all notion of time. You forget yourself. It’s very difficult to describe. I’d wake up and not know if it was day or night.“

(„Ztratíte veškerý pojem o čase. Zapomenete sami na sebe. Je těžké to popsat. Probudil jsem se a netušil, jestli je den nebo noc.“)

Siffre otevřeně přiznal i psychickou cenu, kterou experiment zaplatil:

„At one point, I tried to count to 120. When I reached what I thought was 120 seconds, only 60 seconds had passed.“

(„Jednou jsem zkusil napočítat do 120. Když jsem si myslel, že to bylo 120 sekund, uběhlo jen 60.“)

Takto detailně a s úctyhodnou disciplínou Siffre zaznamenával, jak vnímání času mizí a duševní integrita se rozpadá, když není opřena o známé body – den, noc, rutinu, světlo, kontakt s druhými.

 

---

Význam a interpretace experimentu

Siffreho práce ukázala několik zásadních principů:

a) Endogenní rytmy existují i bez podnětů

Člověk má vlastní vnitřní hodiny, které běží i bez kontaktu se sluncem – ale nejsou přesně 24hodinové. Většina lidí má tzv. volný běh biologického času (free-running) přirozeně mírně delší než 24 hodin.

b) Tělo bez světla dezorganizuje časové struktury

Bez světla jako hlavního synchronizátoru (zeitgeberu) se cirkadiánní rytmy posouvají, často se „roztahují“, vzniká chaos mezi spánkem, bdělostí, tělesnou teplotou a hormonálními rytmy.

c) Smyslová deprivace dramaticky ovlivňuje psychiku

Siffre popsal deprivaci jako stav „nesnesitelného vnitřního ticha“, který vedl k hlubokým poruchám vnímání, paměti i řeči. Mluvil sám se sebou, přátelil se s hmyzem, ztrácel pojmy o realitě.

 

---

Co Siffreho experimenty ukázaly vědě?

1. Cirkadiánní rytmus není přesně 24 hodin.
   Bez synchronizačního signálu (světla) se lidský rytmus prodlužuje – běžně na 24,2 až 25 hodin, u Siffreho až na 36h cyklus.
2. Tělo má vnitřní biologické hodiny.
   Tyto hodiny běží „zevnitř“ – ovlivňují spánek, hormonální sekreci (melatonin, kortizol), teplotu i pozornost.
3. Smyslová deprivace ničí psychiku.
   Dlouhodobé odloučení od podnětů narušuje kognitivní funkce, narůstá úzkost, objevují se poruchy řeči a osobnosti.
4. Čas je konstrukcí mysli.

   Jak Siffre sám řekl:

   „The mind is a universe of its own. Without cues, it bends time to its own laws.“
   

   („Mysl je samostatný vesmír. Bez jakýchkoli pokynů ohýbání čas podle svých vlastních zákonů.“)

 

---

 

Návazné vědecké studie: Od Siffreho po NASA

Aschoff & Wever (1971-1982 Max-Planck-Institut Mnichov)

Izolace dobrovolníků ve speciálních bunkrech ukázala, že většina lidí má vnitřní rytmus kolem 24,2-25 hodin, ale někteří spontánně přešli na 28hodinový cyklus.

Czeisler et al. (1999, Harvard Medical School)

Prokázali, že lidské biologické hodiny lze přesně měřit pomocí melatoninu, kortizolu a teploty. Jejich studie ukázala, že ideální „interní den“ u člověka je 24 hodin 11 minut – tedy těsně nad přirozený sluneční rytmus, což potvrzuje, že tělo přirozeně „předbíhá“ a potřebuje být denně resetováno světlem.

DOI: 10.1126/science.283.5403.2177

NASA výzkum izolace (2000 – současnost)

Výzkumy astronautů potvrdily, že bez umělého světelného režimu se narušuje spánek, metabolismus a duševní zdraví. Rutina, světlo a simulace „dne a noci“ jsou nezbytné pro dlouhé vesmírné mise.

Nobelova cena 2017 – Jeffrey C.Hall, Michael Rosbash a Michael W.Young

Geny PER, CLOCK, BMAL1 byly identifikovány jako regulátory vnitřních rytmů. Prakticky každý orgán v těle má své vlastní „hodiny“.

Bollinger & Schibler (2020, Cell Reports)

Zaznamenali, že většina lidských buněk má své vlastní hodiny a komunikují napříč tělem. To znamená, že narušení rytmu v jedné oblasti (např. mozek) může ovlivnit ostatní (např. játra nebo imunitní systém). Desynchronizace těchto „organových hodin“ přispívá ke vzniku obezity, cukrovky, rakoviny i neurodegenerací.

DOI: 10.1016/j.celrep.2020.108756

Výzkumy spánku, obezity a deprese (Lancet Psychiatry, 2022)

Bylo prokázáno, že lidé s narušenými rytmy mají vyšší riziko depresí, metabolického syndromu a neurodegenerativních onemocnění. Rytmus tedy není luxus, ale základní složka zdraví.

 

---

 

Současný význam: Chronobiologie v terapii

Chronobiologické principy dnes využívá:

• Chronoterapie – načasování léčby podle biologických rytmů (např. chemoterapie, antihypertenziva). 
• Chrononutrice – načasování jídla ovlivňuje metabolismus a imunitu.
  
• Světelná terapie – léčba deprese a nespavosti pomocí řízeného světla. 
• Psychoterapie a biohacking – práce s rytmem pro zklidnění nervové soustavy a posílení resilience.

 

---

 

Závěr: Siffreho odkaz

Michel Siffre svým sestupem do podzemí neobjevil jen nové zákonitosti – objevil samotný prostor vnímání, kde čas vzniká, deformuje se a mizí. Jeho experimenty jsou mementem toho, jak důležité je žít v souladu s přirozenými rytmy, ať už fyziologickými, světelnými nebo sociálními.

Ve světě, kde se stále více lidí potýká s nespavostí, chronickým stresem a únavovým syndromem, jsou jeho zjištění aktuálnější než kdykoli předtím.

Siffre nám odkázal víc než jen extrémní příběh. Umožnil vědě pochopit, že čas je hluboce propojen s vědomím a zdravím. A že přirozený rytmus není banalita, ale základ duševní i fyzické rovnováhy.

 

„There is no life without rhythm. To lose rhythm is to lose a part of self.“

V rámci mého celostního poradenství se intenzivně věnuji problematike rytmů a vedu klienty k pochopení jejich vlastních nastavení v souladě s biologickými rytmy, rytmy orgánů a přírody kolem nich.

Ráda i vás povedu a nasměruji, ZDE se můžete objednat na konzultaci.