Iveta Kameníková říká:

S Evou jsem se poprvé setkala v dubnu 2011 a od té doby k ní docházíme na terapii se synem Ondrou. V létě mu bude 11 let, je na vozíku, zatím nemá aktivní úchop a nemluví. Navzdory tomu je to velmi veselý kluk, který chodí do 4. třídy normální ZŠ, je integrován v partě skvělých dětí a pracuje s osobním asistentem. (A na vysvědčení – paní učitelka je skvělá, ale fakt přísná a nekompromisní i v Ondrově případě – měl kromě dvojky z češtiny samé jedničky!) Víc naž dva roky „makáme“ s neurokineziterapí a je to hodně znát. Zní to možná drasticky – dnes děláme za den 100 kliků, 40 zvedání činek a 3000 kolébek – ale úžasné je, že Ondra to dělá rád. Na rehabilitačních pobytech s Anatolijem Smoljaninem v Tatrách se hlásí o další příděl cvičení a ohromně si to užívá. Začíná čím dál víc „mluvit“, je schopen výborně držet hlavu, povolují spastické končetiny. A hlavně je to spokojený a šťastný kluk. Letos mám „v kostech“ pocit, že se stane něco „velkého“. Neurokineziterapii hluboce věřím a stejně tak věřím terapeutce Evě, která kromě toho přidává Ondrovi neurobiofeedback a kraniosacrální a další terapie podle aktuální situace. Prostě „full-service“ se vším všudy. Jsem moc ráda, že nás k ní Ondra přivedl. Je to pro nás velká naděje.