Jak vzniká nemoc? Co jsou funkční změny a co strukturální?

V současné době je psychosomatika moderním výrazem, psychika ovlivňuje soma – tělo. Co to ale v praxi znamená? Mnoho lidí za tím totiž vidí jenom okamžitou reakci na něco, co člověk ve své podstatě nechce, je to ale jenom to? Samozřejmě že ne.
Naše bytí totiž netrvá jenom ten jeden okamžik, žijeme své životy několik let, desítek let a v průběhu našich životů procházíme různými etapami, více či méně hezkými a příjemnými zkušenostmi, „problémy“ i traumaty. Každý jeden okamžik našeho života nás formuje, právě proto jsme každý jedinečnou lidskou bytostí. Formování probíhá v rovině psychické ale i emocionální, protože to, co nás formuje nejvíc, jsou emoce.

Východní pohled na člověka – pohled prostřednictvím Tradiční čínské medicíny

Klasická čínská medicína tento psychosomatický pohled přijala a navíc přiřadila emoce jednotlivým orgánům. Díky tomu dokáže přes orgány pracovat i s emocemi – samozřejmě na energetické úrovni.

Jak se na věc můžeme podívat očima člověka, který není zasvěcený do tajů východních nauk?

stressJednoduše na příkladu a zrovna tak si to můžeme procítit. Co se s námi stane, když nás někdo rozzlobí, nařkne nás z něčeho, co není pravdou? Co pocítíme? Vztek? Jak pocítíme vztek? Cítíme jakoby nám bylo horko? Stoupalo do hrudi a do hlavy? Cítíme nervozitu, která se projeví pocením rukou, možná se nám sevře krk, možná naopak cítíme nutkání křičet. A co se stane pak? Dovolíme si to všechno pustit? Začneme křičet nebo se ztišíme a snažíme se v klidu všechno vysvětlit? Nebo toho člověka fyzicky napadneme? Každý podle sebe, neexistuje jedna cesta, každý zareaguje tak, jak mu jeho momentální rozpoložení umožní.

Někdo se vykřičí a je mu dobře, po nějakém čase však možná začne přemýšlet nad tím, že to nebylo úplně na místě a začne ho sužovat úzkost, že tomu druhému ublížil. Někdo to v sobě „zadusí“, ale ve skutečnosti bude plný vzteku a nebude schopen s tím člověkem vůbec mluvit – v krku se mu vytvoří pocit pecky, která nejde polknout a brání mluvení. A někdo se bude snažit vše vysvětlovat, ale nenalezne v okolí pochopení, objeví se pocit méněcennosti. A někdo se prostě „zakuklí“ a dělá dojem, že vše je v pořádku.

stressTypů reakcí může být nespočet, zda se člověk u situace „zasekne“, nebo ji nechá odeznít a pustí ji. Tam, kde člověk uvízne, jsme v počátku nového vzorce a přesně takovéto situace se pak mohou začít opakovat. Když se situace zopakuje několikrát, upraví se dle tohoto emocionálního vzorce funkce – svalů, šlach, vazů a fascíí ale i vnitřních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí.  Když se situace opakuje dostatečně dlouho, celý vzorec se uloží do změny ve strukturách – to, co proběhlo a vymizelo, například projevy vzteku, úzkosti nebo pocity méněcennosti zůstávají – stane se to primárním nastavením tzn. funkčním vzorcem. Na úrovni emocí to bude znamenat, že člověk již očekává, že každá podobná situace proběhne stejně, nevidí rozdíly a koná stejně. Proces ale nekončí jenom na vnějším projevu, nýbrž se samozřejmě projeví i na těle uvnitř – na napětí svalů, šlach, vazů a fascií, přes fasciální systém se emoce přenesou i na vnitřní orgány a žlázy s vnitřní sekrecí – člověku se rozbuší srdce, jinému se stáhne oblast játer a začne pobolívat, dalšímu se stáhnou prsní a mezižeberní svaly a nemůže dýchat.

Somatické projevy psychických problémů

deprese

V této situaci se již při návštěvě u lékaře může zjistit vysoký krevní tlak, zvýšené hodnoty jaterních enzymů nebo zvýšená sekrece hormonů štítné žlázy – změna na úrovni struktur započala na úrovni psychiky a emocí.

To byl jenom jeden z nepřeberného množství příkladů. K funkčním změnám může docházet i přes jiné procesy, může to být například následek špatných stravovacích návyků (přemíra sladkostí, slaných nebo pálivých jídel – všeho moc škodí, nepravidelná a nevyvážená strava, vynechávání jídel, nedostatečný nebo žádný pitný režim…) nebo špatná životospráva (spánek – nedostatek/ nadbytek, spánek přes den místo v noci, stres, přemíra práce, nedostatek fyzické aktivity na čerstvém vzduchu, málo odpočinku, nedostatek kreativních činností…), časté a nadměrné užívání stimulantů, návykových látek a drog, ale i nevhodné pracovní prostředí – špatná židle, stůl, kolega, kterému je pořád horko a neustále otevírá okno nebo si pouští příliš aktivující hudbu příliš hlasitě, tchýně, která místo pomoci neustále kritizuje a tím vnáší napětí do rodiny, neustálé šokující špatné zprávy z televize a jiných sdělovacích prostředků, trauma ze smrti nebo ztráty blízkého člověka, vážná nemoc v rodině a jiné těžké a šokující nepředvídané životní události atd.

Často se funkční změna nebo vzorec vytvoří jako ochrana před přetížením

Člověka situace unavuje a on s ní „bojuje“, což ho opět vyčerpává a je v začarovaném kruhu. Obvykle stačí, když terapeut vědomě tento kruh přeruší, v případě biodynamické práce často stačí jediné ošetření na to, aby klient problém začal vidět z jiného úhlu a vytvořil si prostor pro pochopení a postupné „rozmotání“.

Rozdíl mezi změnou na úrovni funkce a úrovni struktur

  1. Změna na úrovni funkce je vratná, lze s ní pracovat biodynamicky nebo prostřednictvím tradiční čínské medicíny, na úrovni struktur je často nevratná – trvalá a klient často končí v rukou chirurgů nebo jiných specialistů.
  2. Funkční změna je těžko rozpoznatelná pro člověka samého, on sám jí často nevidí, necítí, nemusí ho v ničem omezovat nebo jí nepřikládá význam, ale je tam a zkušený terapeut ji vidí. Změna na úrovni struktur začíná být viditelná i pro západního lékaře, ale častokrát ani lékař s ní neumí pracovat, často jenom využívá možnosti moderní farmakologie. Přitom je to něco, co systém klienta musí balancovat, aby mohl žít.
  3. S funkčním problémem si klienti často neumějí pomoci sami, ale pod vedením terapeuta a po zaškolení to obvykle zvládnou. Problém strukturální je těžší řešit biodynamicky, ale když klient celou situaci pochopí a přijme, napomůže tím seberegulačním a samoléčebným silám jeho organizmu a je možné, že se problém vyřeší nebo aspoň zlepší na únosnou míru, vybalancuje.
  4. Riziko práce s funkčními poruchami tkví právě v jejich propojenosti s psychikou a emocemi, když se do práce na harmonizaci poruchy neintegruje i práce s psychikou a emocemi například formou somato-emocionálního uvolnění nebo práce s traumatem, může se stát, že se porucha po čase vrátí – vzorec se nepřepíše.

Balance concept

Na závěr bych vás chtěla všechny vyzvat, věnujme si čas a péči

Tím, že se budeme o sebe starat, budeme vnímat, jak na nás různé situace působí a v případě, že je toho příliš nebo se to opakuje, vyhledáme pomoc zkušeného terapeuta, můžeme tím předejít fixaci mnohých funkčních vzorců nebo poruch a tím se vyhnout změnám nebo poruchám strukturálním.

Orientace na zdraví, které je vždy přítomné, i v té nejsložitější životní situaci, je moje nápověda pro každodenní prožívání.

Můžeme si položit otázku:

„Kde v tomhle všem je zdraví?“

Eva Martincová, BCST hlavní terapeut

Podobné články

< Zpět na články