Fungování kraniosakrálního systému

V úvodním článku jsme se seznámili s Kraniosakrální terapií. Nyní si terapii představíme blíže.

Kraniosakrální systém se skládá z:

• vlastního pohybu mozku a míchy
• pohybů mozkomíšního moku
• pohyblivosti nitrolebních a nitropáteřních blan
• pohyblivosti sakrální kosti mezi kostmi kyčelními
• pohyblivosti kostí lebečních
• pohyblivosti tělních fascií, které propojují membrány s ostatními částmi těla pomocí centrálního nervového systému (CNS)

Velmi jednoduše vysvětlená fyziologie rytmu kraniálního systému (CS) je plnění a vyprazdňování mozkových komor a omývání mozkových a míšních blan mozkomíšním mokem neboli likvorem. Tento mok je filtrován z krve v dynamickém okruhu zpětnou vazbou. Při zvyšování objemu moku se zvyšuje tlak, a tím jsou mozek a mícha omývány způsobem podobným polozavřenému hydraulickému systému. Tento pravidelný cyklický rytmus kraniosakrálního systému má u zdravého člověka amplitudu 8 – 12 cyklů za minutu. Formování tohoto rytmu začíná již v děloze matky a končí smrtí jedince.

Školený terapeut je schopen tento rytmus zachytit a sledovat na kostech lebečních a kosti křížové, protože jsou spojeny s membránami obklopujícími mozkomíšní mok, ale také na celém těle. Cenné informace získává terapeut velice rychle s ohledem na rychlost, amplitudu, symetrii, frekvenci a kvalitu kraniosakrálního systému.

Jaké mohou být následky poruch kraniosakrálního systému:

• senzorické poruchy
• motorické poruchy
• neurologické poruchy
• psychické dysfunkce